Pohlednice - Praha, Zimní stadion Štvanice

stav: nálezový, dobrý

rozměr : 15,1 cm x 10,8 cm

 

Zimní stadion Štvanice, zahajovací utkání ČSR-Francie, 1932

Týmy hokejové reprezentace Čech a nástupnické československé hokejové reprezentace v ledním hokeji musely nejprve získat pět titulů mistra Evropy, než se hráči dočkali prvního stadiónu s umělou ledovou plochou, což v Evropě nemělo obdoby. Rada hlavního města Prahy rozhodla o přidělení pozemku ke stavbě na ostrově Štvanici Pražským vzorkovým veletrhům 15. března 1929. Stalo se tak pod vlivem úspěchu na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929, které českoslovenští reprezentanti vyhráli.

Stavba podle návrhu architekta Josefa Fuchse^[ však započala až o rok a půl později. Chladírenské zařízení dodané Brněnskými strojírnami bylo údajně schopno za dvě hodiny vyrobit 4 cm silný led. Stavba pokračovala takovým tempem, že se zde již 17. ledna 1931 mohlo v provizorních podmínkách uskutečnit utkání LTC Praha s Manitoba University Graduates z Kanady, které skončilo 0:2. Již další den sehrála první mezistátní utkání proti Kanaďanům na tomto stadiónu též československá hokejová reprezentace. Bezgólovou remízu přiblížil posluchačům u rozhlasových přijímačů Josef Laufer. Stadion byl v tomto stavu v provozu tři měsíce s tím, že přes léto proběhne dostavba. Tu se však nepodařilo pro finanční náročnost v nastávající hospodářské krizi dokončit. Původní investor nebyl schopen dostát svým závazkům  a magistrát musel přislíbit nízký roční nájem i úlevu na daních, aby stadión se všemi závazky převzala do nájmu firma Ing. Keclíka, která na něm původně prováděla pouze stavební práce. Mistrovství Evropy v roce 1932 se zde přes nové započetí stavebních prací ovšem přesto konat nemohlo. Stadión byl oficiálně otevřen až 6. listopadu 1932, kdy zde českoslovenští reprezentanti remizovali před 6 000 diváky s Francouzi 4:4. 

Plocha stadiónu 90 na 34 m byla rozdělena na dvě části. Pro hokejové zápasy byl určen prostor 60 na 30 metrů. Na tribuny, z nichž některé byly i kryté a jiné dokonce pojízdné, se mohlo vejít až 10 000 diváků, kteří měli k dispozici též kavárnu. Sportovci měli na stadiónu kromě skříněk také ohřívárnu a posilovnu. Stadión postupně hostil čtyři mistrovství světa v ledním hokeji (1933, 1938, 1947 a 1959). Domácímu reprezentačnímu celku se na všech podařilo získat medaili. Zastřešen byl až v roce 1956  kvůli mistrovství Evropy v basketbalu žen. Projektantem zatřešení stadionu byl Ing. Josef Zeman. Na klubové úrovni stadion nejprve využíval především LTC Praha, ale v 50. letech sloužil pěti různým klubům. A právě výběr z pražských mužstev se zde 11. února 1955 střetl se švédským klubem Leksand IF poprvé před televizními kamerami. Konala se zde také Mistrovství Československa v krasobruslení v letech 1951-1976. V roce 1968 byl stadión sice opraven, ale jeho jednotlivé části byly v dalších letech pro neudržitelný stav postupně uzavírány. Od roku 1998   bylo nájemcem stadiónu občanské sdružení APeX CLUB, které z vlastních zdrojů znovu zprovoznilo stadion, jenž byl dva roky mimo provoz. V roce 2000 byl stadion prohlášen kulturní památkou. Stadión poškodila povodeň v roce 2002, a občanské sdružení APeX CLUB bez jakékoliv pomoci zvenčí podruhé obnovilo provoz, a to v rekordně krátkém čase dvou měsíců. V roce 2008 vypovědělo město nájemci smlouvu bez udání důvodu. Nájemce se sice soudně bránil, ovšem v roce 2011 soud platnost výpovědi potvrdil.Podle posudku hrozilo zřícení konstrukce jako celku a stavba bezprostředně ohrožovala zdraví a životy osob; proto byly stadion i jeho okolí dlouhodobě uzavřeny.10. ledna 2011 vydal odbor výstavby a územního rozhodování Úřadu městské části Praha 7 rozhodnutí o nařízení vyklizení stavby a magistrát jakožto správce městského majetku téhož dne vydal firmě Liga-servis s.r.o. pokyn k zabezpečení objektu. 28. května 2011 začala demolice, která trvala přibližně 20 dnů. Škoda. Tolik wikipedi